Jdi na obsah Jdi na menu
 


smrk omorika

Smrk omorika (Picea omorika) 

Popis stromu
Vzácný druh smrku, který je endemický v západním Srbsku a východní Bosně.
 
Listy/Jehlice
Vždyzelené neopadavé jehlice 1–2 cm dlouhé, na vrcholu slabě zašpičatělé nebo zejména u starších stromů přitupělé, ohebné, mírně zploštělé, na líci jasně až modravě zelené, na rubu kýlnaté se dvěma širšími, světlými podélnými proužky, od osy větévek zřetelně odstávající, pouze v přední části silněji zahnuté a směrem ke špici zakřivené.
 
Kořenový systém
Kůlový kořen většinou málo vyvinutý nebo úplně zakrnělý, vedlejší kořeny bohatě větvené, ale jen mělce pod povrchem rozložené, ve větrných polohách proto trpí vývraty.
 
Borka
Hnědavě oranžová, červenavá nebo ryšavá, rozpukaná do velmi drobných šupinek, na starších jedincích rozpadlá též ve větší pláty.
 
Kmen
Poměrně tenký, který při výšce 40 m dosahuje 38–70 cm v průměru.
 
Tvar koruny
Velmi úzká kuželovitá nebo štíhle sloupovitá koruna.
 
Zavětvení
Zavětvení štíhlého kmene obvykle velmi husté. Větve větší části koruny vodorovně odstávající, pouze v dolní slabě nící a na koních opět lehce vystoupavé. Špička koruny velmi úzká a protáhlá.
 
Výška stromu
Většinou menší než smrk ztepilý a jen asi 30m vysoký.
 
Pupeny
Tmavohnědé, široce vejčité, špičaté, 3 mm dlouhé, nepryskyřičnaté. Koncový pupen s dlouhými, šídlovitými šupinami naspodu.
 
Květy
Samčí květy před vyprášením karmínově červené.
 
Doba květu
Duben až květen.
 
Plod
Samičí šištice před dozráním červenofialové po dozrání leklé hnědé 6–8 cm dlouhé, se šupinami sbíhajícími na stopku. Na stromě vytrvávají asi 3 roky, šišky z první úrody mnohem déle. Semeno vejčité, tmavohnědé s malým červenohnědým křídlem. Ze šišek vylétá během zimy.
 
Plodnost
Plodnost volně rostoucích stromů začíná v 12–15 letech. Jinak od 40. roku.
 
Věk stromu
Až 300 let.Většina velkých stromů je však 100–150 let stará.
 
Vlastnosti dřeva
Dřevo bílé, nebo nažloutlé, poněkud tmavší než smrkové. Je lehké, pružné, měkké, ale pevné, středně trvanlivé.
 
Původ
Jedná se o endemický druh Balkánského poloostrova, který je domovem pouze v malé oblasti na středním toku Driny v bývalé Jugoslávii (Bosna a Hercegovina, Srbsko, Černá hora), kde roste na vápencových svazích v nadmořských výškách 700–1500 m n. m.
 
Rozšíření
Domovem je v horách bývalé Jugoslávie. V roce 1880 byl nejprve introdukován do Švýcarska a později rozšířen po celé Evropě. Často se vysazuje v parcích a zahradách jako okrasná dřevina a kultivuje se i lesnicky pro hodnotné dřevo.
 
Historie
Druh objevil roku 1877 srbský profesor JosifPančič u Zaovine (Srbsko), ovšem již roku 1857 obdržel z tohoto místa větvičky a šišky které popsal. Do ČR (Praha – Krč) byl dovezen roku 1906.
 
Stanoviště
Horské lesy na mělkých, poměrně suchých a letně prohřátých půdách až do výšek kolem 1800 m.
 
Využití a význam stromu
Smrk omorika je jedna z nejvyhledávanějších parkových dřevin.
Dřevo má všestranné využití, od lehkých stavebních konstrukcí přes výrobu nábytku až po řezbářství. Byl také vysazován na kalamitních holinách v horských polohách v Krušných horách a v Jeseníkách.
 
Ekologie
Smrk omorika toleruje velmi rozmanité klimatické podmínky (-40 až +40 °C), snáší jak oceánické, tak kontinentální klima. Je odolný časným i pozdním mrazům.
Patří k jedné z nejodolnějších dřevin vůči průmyslovým škodlivinám, zejména proti kyselému dešti. Proto se hodí pro výsadbu ve velkých městech a v městských parcích blízko továren, kde jiné smrky trpí. V horských oblastech je odolná proti větru a sněhu. Toleruje i široké spektrum půd. Je nenáročný a netrpí ani škůdci či nemocemi. Nesnese však zastínění a má pomalý růst.
 
Ohrožení a ochrana
Zákonem chráněný druh v Srbsku.
 
Jméno stromu v místních názvech
Vrchol Smrk 1126 m n. m v Rychlebských horách.
 
Národní strom
Smrk omorika má ve znaku srbský národní park Tara, kde je tento smrk domovem.
 
Zajímavosti
Slovo omorika srbsky znamená smrk, strom se tak botanicky jmenuje smrk smrk.
Nejstarší exempláře tohoto druhu u nás najdeme v parku Chlum u Třeboně, Konopiště a v pražské Královské oboře, v Žehušicích, Bílé Lhotě u Litovle a v Průhonicích.
Botanici tento druh považují za terciérní relikt, protože z té doby jsou doloženy otisky podobných smrkům téměř v celé Evropě.
Dřevo se hodilo na dlouhé a tenké trámy, a proto byl tento strom Benátčany vyhledáván a skoro vyhuben.
 
 
 

 

 

Z DALŠÍCH WEBŮ

REKLAMA